Invazní druhy jsou jedním z hlavních globálních faktorů úbytku biodiverzity, navíc působí značné ekonomické škody (jen v Evropské unii jde o finanční ztráty v řádu miliard eur ročně). Nový výzkum však ukazuje, že pohled na ně se může v různých oblastech lišit. Některé druhy jsou totiž mimo svůj přirozený areál značně invazní, zatímco v tom původním čelí úbytku populací a potřebují ochranu.

Studie porovnala databázi ekonomických dopadů invazních druhů InvaCost s Červeným seznamem IUCN. Z 355 hodnocených druhů savců, ptáků a rostlin bylo deset (pět savců a pět rostlin) zároveň klasifikováno jako ohrožené vyhynutím. Typickým příkladem je králík divoký (Oryctolagus cuniculus), který patří mezi ekonomicky nejškodlivější invazní druhy na světě, ale ve svém původním areálu (jihozápadní Evropa) je veden jako ohrožený. Dalším příkladem je želva kožnatka Steindachnerova (Palea steindachneri), pocházející z Číny a Vietnamu. Jde o gastronomicky oblíbený druh, který je často loven a původní populace nepatří k nejpočetnějším.  Byla však vysazena na některé ostrovy (Havaj, Mauricius), kde negativním způsobem ovlivňuje původní endemické druhy.

Zajímavý je i pohled na koalu medvídkovitého (Phascolarctos cinereus), endemický druh Austrálie. Jde o ohrožený druh, nicméně byl vysazen i mimo svůj původní areál výskytu. Například na Klokaním ostrově u jižního pobřeží Austrálie jeho výskyt působí negativně na tamní ekosystémy. Případ koaly tak ilustruje skutečnost, že biologické invaze jsou spíše jevem na úrovni populace než na úrovni druhu. Studie dále upozorňuje i na invazní druhy, které sice nejsou ve své domovině ohrožené, ale jsou významné svou ekologickou funkcí nebo z evolučního hlediska. Jde například o norka amerického (Neovison vison) nebo špačka obecného (Sturnus vulgaris).

Autoři studie zdůrazňují, že tyto paradoxy kladou vysoké nároky na mezinárodní spolupráci. Opatření proti populacím invazních druhů mohou mít dopady na ochranu druhu jinde a naopak. V některých případech by dokonce bylo možné využít jedince z invazních populací k posílení ohrožených populací v původním areálu. Studie tak ukazuje, že regulace invazních druhů a ochrana biodiverzity musí být úzce propojené a koordinované napříč regiony.

Podrobnější informace lze nalézt zde